06.28.08
Kotlety na žampionech se šunkou
Je víkend, tak si dnes uvaříme něco pořádného. Po těch vysilujících myšlenkách o politice a náboženství během týdne si to zasloužíme.:-) Ujistěte se, že na dvě porce máte po ruce následující:
2ks vepřové kotlety, 10dkg šunky, 4 žampiony, 2 lžíce mraženého hrášku, 1 cibuli, stroužek česneku, worcesterovou omáčku, tabasco, kostka bujónu, sladká paprika, pepř, sůl.
Zatímco se na trošce oleje bude smažit cibule, odblaníme si kotlety. Poté je osolíme, opepříme a klademe na rozpálenou cibulku. Prudce osmahneme z obou stran a mezitím rozmícháme v 1,5-2 dcl horké vody bujón. Až začne cibule zlátnout, měly by i kotlety být zlehka osmažené. Přidáme rozlisovaný česnek, zalijeme zhruba 0,5 dcl připraveného bujónu, lžíci worcestru, pár kapek tabasca, trochu sladké papriky pro barvu (pokud máte po ruce čubricu, tohle je ta správná příležitost pro půl kávové lžičky) a přikryté poklicí dusíme na mírném ohni. Ujištujeme se, že v panvi stále zůstává nějaká štáva, pokud ne, přidáme pár lžic bujónu. Očistíme si žampiony, pokrájíme na plátky, šunku taktéž nakrájíme na nudličky nebo čtverečky a přidáme do pánve se zbytkem bujónu po 10-15 minutách dušení tak, aby maso leželo na směsi hub a šunky. Dusíme dalších 15 minut, a na posledních 5 minut přidáme dvě lžíce mraženého hrášku.
Baštíme nejlépe s basmati nebo long grain rýží.
06.25.08
O demokracii
No, tak já o palačinkách a Démosthenés se nám tu zatím téměř snaží rozpoutat další světovou válku. Pozor hochu, jestli budeš pokračovat tímhle tempem dopadne to tak, že lidi ihned po načtení blogu budou klikat mojí ikonu, aby schovali tvoje hrůzostrašné scénáře.;-) No, ale protože jsem byl obviněn, že nedokážu psát také trochu vážně, pokusím se dneska dokázat, že to není pravda.
Napadlo tě někdy, že to jsou jen jiné ‘Dvě minuty nenávisti’? Američané natočí The Kingdom a ty odchazíš z kina se “spravedlivou” zlobou v srdci? Já vidím problém více v politice, která to všechno umožní, než v náboženství samotných.
Myšlenku fašismu, dávno mrtvou a při životě udržovanou nadšenými jednotlivci jsme zakázali jakkoli presentovat. Dokonce na soutěžích s modely letadel, lodí a pod. dnes nesmí být výsostné znaky Hitlerova Německa, věděli jste to? Snažíme se předstírat, že se to nikdy nestalo? Co tedy mnohonásobně horší a nebezpečnější myšlenka komunismu, v jehož jméně zemřelo násobně více lidí? Nejen, že je legální, dokonce nemusíme chodit daleko, abychom viděli tyhle zločince sedět na důležitých pozicích.
Teď máme tedy tu demokracii a je to všechno super, nebo ne? Nedávno mi v rámci spamu přistál v inboxu krátký a vulgární komix na téma Schwarzenberg a radar v Brdech, věřím, že většina z vás ho také viděla. Není zrovna důležité, co si o radaru myslím já, ale důležitý je závěr, který z toho vyplývá. Není demokracie stejně pošetilý idealismus, stejná utopie jako funkční komunismus? Jako vždycky si půjčím slova někoho, kdo takovou myšlenku dokáže zformulovat a vyjádřit mnohem lépe než já.
O demokracii
Citát Winstona Churchilla o demokracii jakožto velmi nedokonalém zřízení, které je ovšem nejlepší že všech možných, je notoricky známý. Zajímalo by mě ovšem, co by velký Winston říkal, kdyby žil dejme tomu v antickém Řecku. Konkrétně, zda by hovořil o otrokářském řádu jakožto o velmi nedokonalém, avšak pořád ješte tom nejlepším, co se nabízí. Pravděpodobně ano. Když začínal internet, objevila se kdesi v tisku anketa, v níž se novináři ptali mnohých významných vědců a myslitelů, co tento fenomén přinese. Vetšina respondentů předkládala nejrůznější odvážné vize, pouze jeden odpověděl: “Jak to mám sakra vědět?” Osobně to považuji za zdaleka nejinteligentnejší reakci že všech. Protože, jak říkají Čínané: “Předvídat je těžké, zvláště budoucnost.” A je velmi moudré si uvědomit, že naše názory, postoje i představy jsou pevně zakotveny v době, kdy vznikají. To, že se někdy někdo trefí a ex-post je prohlášen za velkého vizionáře je jen potvrzením toho, co ví každý sázkař: dřív nebo později někdo ten jackpot vyhraje.
Proto bychom možná i o té demokracii mohli uvažovat z hlediska dočasnosti. To, že po dlouhou dobu představovala vrchol společenského uspořádání přece neznamená, že tak tomu bude navěky. Jistě, vůči feudalismu či už zmiňovanému otrokářství je demokracie u kormidla relativně krátkou dobu, ale svět se dnes zrychluje tak, že to, co dříve trvalo staletí, dnes proběhne v horizontu několika let.
Abych nebyla osočena, že volám po návratu totalitních režimů, ráda bych použila jako argument druhý nejdůležitejší atribut současné tržní společnosti, a tím je soukromé vlastnictví. Představte si, že nejen stát, ale i soukromé firmy by byly řízeny demokraticky. BilI Gates dává hlasovat, zda ten systém pro IBM napsat, nebo ne. Michael Dell vypisuje referendum, jestli se v příštím kvartálu orientovat na servery, či na pracovní stanice. Larry Ellison… ne, to si nedovedu představit…
Takže v privátním sektoru, který notabene představuje hlavní nosný pilíř demokratického uspořádání, nám ta demokracie trochu pokulhává a milovník čisté logiky má vážný problém.
Pomineme teď fakt, že milovník čisté logiky bude mít celý život plný problémů, a odpovězme si na otázku: Nepřijde ješte po demokracii nejaký další, vyšší stupeň? Přiznám se, že by mě kladná odpověď docela potešila…
Jarmila Frejtichová
šéfredaktorka Business Worldu
06.24.08
Co mě štve II…
Když jsem se tady včera začal tak hezky rozčilovat nedá mi to a musím to dokončit.
Náboženství už dostalo mnoho jmen, berlička slabých, kyselina rozežírající svobodnou vůli, jed otravující jasné myšlení. Ale křesťanství, dnes presentované převážně římsko-katolickou církví je bezzubý pes, který má dost starostí s tím udržet vlastní pedofilní kněze na uzdě a senilního přestárlého vůdce při životě, obojí za peníze nakradené nejen za stovky let minulých, ale i dnes, z našich daní (nezáleží na tom, jaký jste ateista, každý rok kazdý pracující zaplatí církvím nezanedbatelnou částku zatímco třeba učitelé nebo zdravotní sestry marně žádají o zvýšení platů). Že nesouhlasíte s podporováním nejstarší zločinecké organizace? Tss, koho to zajímá? Asi jen vás.
Abyste věděli, křesťané nejsou jen pedofilové v sutaně, jsou mezi nimi i obyčejní a pravděpodobně i neškodní cvoci, věnujte prosím pozornost následujícímu materiálu. Netuším, co jsou zač, ale podle vystupování a kvality přednesu bych je odhadl na ty, co si berou megafon na to, aby nám oznamili, že nás všechny (a je především) Ježíš miluje.
Nu, a ten islám? Ten nám dnes diktuje jak máme žít, dokonce co smíme otisknout ve svých novinách. V jménu tohoto fanatického tmářství přichází z arabských zemí muslim a zneužívá výtvory naší civilizace proti nám. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby dnes přistálo UFO a mimozemšťané všem na světě bez rozdílu rozdali paprskové zbraně a knoflíkové H-bomby? Podobná situace je se zaostalým, z předtechnického světa pocházejícím bojovníkem jihádu. Vezme náš mobilní telefon, naučí se kam připájet dráty a použije ho jako rozbušku k bombě v našem autě. To je všechno co svedou, ač je jejich “civilizace” nejstarší na světě, nedokázali vůbec nic, protože se záhy nechali svázat náboženstvím a žijí téměř beze změny už stovky a stovky let. A to všechno opírají o škvár, o jehož výkladu se stále dokola přou i sami mezi sebou. A zatímco mnohé verše v Koránu se dají vyložit mnohoznačně, velká část přináší jasné poselství (91MB). Kam se nám najednou poděl zákaz propagace rasové a náboženské nesnášenlivosti? Za tento film mimochodem ti mírumilovní muslimové odsoudili jeho autora, člena holandského parlamentu Geerta Wilderse, k smrti. Žije…zatím.
Slýchám názor, že za situaci v dnešním světě může zahraniční politika USA. Že si USA zavinily všechno samy a že si to zaslouží. Ale opravdu chcete věřit, že si zasloužily tohle? Kdyby to byla politická záležitost, mohly arabské země prostě spáchat atentát na presidenta George W. a ještě by si celý svět a Střední východ s USA především oddechly. Ale tohle je, jak už jsme mnohokrát slyšeli, válka, dokonce prý svatá, proti nám a neustane, dokud bude dýchat i ten poslední z nás. A co na to my? Přece orazítkujeme další stavební povolení pro novou mešitu v Praze.
06.23.08
Co mě štve…
Zatímco Locka trápí aspartam nebo nám kazí naši prima ponurou atmosféru nejakými dobrotami, já mám trochu jiné starosti. Na jakém jsem to serveru? Když jsem v administračním rozhraní, vidím seznam nejnovějších postů na wordpress.com. Čím to, že převážná většina se jich zabývá rasovou nebo nacionalistickou problematikou? Doufám, že jsem pro hostování nevybral nějaké doupě moderního fašismu, kam se do virtuálního světa utíkají schovat tihle lidé a že jen nějaký algoritmus podle relevantnosti vybírá tematicky podobné blogy. Doufám.
Ale opravdu, vážně už mě unavuje to, jak často mi lidé nadávají do fašistů nebo nacistů jen proto, že si dovolím mluvit proti multikulturalismu nebo proti imigraci z Afriky nebo Středního východu. Copak chci někoho střílet nebo posílat do plynu? Vždyť já rád jedu do jejich zemí na dovolenou, ani nemám nic proti když oni jezdí za námi do Evropy. Ale proto přece nemusím souhlasit s tím, aby se sem stěhovali, přinášeli sem svou kulturu a stavěli mi za domem své mešity. Já prostě vídím naše civilizace jako neslučitelné a nejsem sám, což oni dokazují tím, že sem nepřicházejí žít jako Evropané, ale přináší si sebou to své, náboženství, pravidla a teď už vlastně i zákony.
Jak se stalo, že menšiny mají takovou moc? Nebylo to tak, že by pronikli do mocenské struktury a vzali nám náš svět. Ne, ve skutečnosti jsme jim ho dali sami. Naši politici, evropští politici jim ustupují, dávají jim čím dál vetší výhody a tím i moc. Evropané, to čemu říkáme bílá rasa (myšleno bez jakéhokoli rasistického podtextu, pouze jako charakteristika skupiny) rezignovala na všechno a vzdala se světa, který vytvořili jejich předkové. Zavázala ho mašlí a pokorně předala nově příchozím, komukoli, kdo měl zájem. Proč? Protože je stará a unavená, má období své slávy za sebou. Blíží se vymření, aniž by si toho opravdu všímala, kdysi dominantní má nyní méně než desetiprocentní zastoupení na Zemi. A sama rozhodla o tom, že řeči, které tu teď vedu, jsou téměř na hraně zákona a rozhodně daleko za okrajem slušnosti.
A nově příchozí? Na jednu stranu utíkají ze svých zemí, kde jsou sešněrováni k nedýchání učením dávno mrtvého feťáka, na druhou stranu si to břímě islámu táhnou dobrovolně s sebou. Láká je pozlátko světa, kde můžete strávit život pojídáním chipsů, hamburgerů a sledováním nesmyslných a nekonečných tv show, na druhou stranu své kultury se vzdát nechtějí, nedokáží. S nimi přicházejí ti, kteří v našem světě vidí nebezpečí, ti mnohdy právě kvůli odlivu vlastních lidí, nebo prostě jen proto, že jsou dostatečně vyšinutí fanatismem vyhazují do vzduchu vlaky, autobusy a letadla. Plná nás. A přitom právě v našich ulicích se míchá tato výbušná kulturní směs, ne v jejich. Ty jejich obsahují životu nebezpečnou dávku špíny, kterou na lidskou duši nanáší islám.
06.22.08
Palačinky
Dnes tu zkusím takový experiment, trochu změnit obvyklá témata a možná udělat blog trochu zajímavější i pro jiné, než je naše uzavřená skupinka. Jen ještě nevím, co na to řekne Démosthenés.:-) No a co může být méně seriózní, než recept na nějakou baštu. Takže čas od času se tu nad nějakým jednoduchým setkáme. Budu je psát tak, aby to podle nich zvládl každý, je mi jasné, že většina těch kdo bloudí po Netu hledajíc recepty nejsou zrovna kuchyňští mazáci a jen to uvítají. Náhoda tomu chtěla, že jako první na řadu přichází palačinky.
Budeme potřebovat 2 vejce, 3dl mléka, 150 g hladké mouky, 1/2 lžičky soli. Množství stačí zhruba na deset tenkých palačinek. Těsto nesladím, náplně a zdobení bývají sladké dost. Pokud přeci chcete, vrchovatá lžička moučkového cukru to spraví. Upozorňuju předem, že vždycky vařím od oka, žádnou váhu ani odměrky nemám, ale pokud odhad někomu dělá problémy, pomozte si např. tak, že si opticky rozdělíte kilový sáček mouky na osm dílů a jeden použijete. Pokud nevaříte dlouho, brzo zjistíte, že na přesná množství se tu příliš nehraje.
Do misky nalejeme mléko, rozklepneme vajíčka, nasypeme sůl. Vezmeme si metlu, začneme sypat mouku a postupně ji vmícháváme do vznikajícího těsta; tímto způsobem se vyhneme hrudkám a těsto bude hladké jak potřebujeme. Na pánvi rozpálíme lžičku oleje nebo másla (másla, žádnou plastovou náhražku!), do naběračky vezmeme těsto a opatrně ho nalejeme do kruhu na střed pánve. Poté ho krouživým pohybem rozlejeme po celém dnu, přičemž používáme jen takové množství, aby byla palačinka tenounká. Smažíme zprudka, na předposlední stupeň nebo téměř maximální plamen. Ve chvíli, kdy nám začnou zlátnout okraje (cca 3 minutky), poznáme, že je spodní strana hotová. Teď přichází zábavná část, vždycky jste si chtěli jako šéfkuchař v TV zkusit vyhodit palačinku do výšky? Teď máte příležitost. Trhnutím pánví zjistíte, zda se palačinka nepřichytila ke dnu a pak už jen pohybem nahoru a k sobě pošlete palačinku do výšky. Uvidíte, jak snadné to je. Za další 3 minuty bude hotovo. Odložíme palačinku na talíř a nalejeme na pánev další, dokud nespotřebujeme všechno těsto. Předpokládám teflonovou pánev, takže po dobu vaření už nebude třeba přidávat další olej. Pokud se trucovitá palačinka přichytí, trhnutím pánví ji oddělte nebo si pomožte a nadzvedněte jí okraj nějakým nástrojem. Hotové palačinky plníme např. džemem, zmrzlinou, ovocem a zdobíme šlehačkou a kakaem. Však to už znáte. Dobrou chuť.
Naše palačinky jsou plněné čokoládovou zmrzlinou, třešňovým džemem a zlatým kiwi.
06.18.08
Technomix s melodií
Docela náhodou jsem dnes přeběhl přes video, které mě i přes nechuť k tradiční elektronické hudbě svým způsobem zaujalo. Považuji za důkaz nadčasovosti díla Samuela Barbera, že i přes elektronickou kastraci lze rozpoznat hlavní motiv a co víc, i v téhle podobě dokáže oslovit. Někdo by určitě namítl, že miliony fanoušků mixéra (DJe?) mluví o kvalitě remaku, ale měl bych jistou pochybnost; tuším že to obvyklé extatické zmítání se dá provozovat za téměř libovolné zvukové kulisy. S vyjímkou originálního podaní Adagia.

