No, tak já o palačinkách a Démosthenés se nám tu zatím téměř snaží rozpoutat další světovou válku. Pozor hochu, jestli budeš pokračovat tímhle tempem dopadne to tak, že lidi ihned po načtení blogu budou klikat mojí ikonu, aby schovali tvoje hrůzostrašné scénáře.;-) No, ale protože jsem byl obviněn, že nedokážu psát také trochu vážně, pokusím se dneska dokázat, že to není pravda.

Napadlo tě někdy, že to jsou jen jiné ‘Dvě minuty nenávisti’? Američané natočí The Kingdom a ty odchazíš z kina se “spravedlivou” zlobou v srdci? Já vidím problém více v politice, která to všechno umožní, než v náboženství samotných.

Myšlenku fašismu, dávno mrtvou a při životě udržovanou nadšenými jednotlivci jsme zakázali jakkoli presentovat. Dokonce na soutěžích s modely letadel, lodí a pod. dnes nesmí být výsostné znaky Hitlerova Německa, věděli jste to? Snažíme se předstírat, že se to nikdy nestalo? Co tedy mnohonásobně horší a nebezpečnější myšlenka komunismu, v jehož jméně zemřelo násobně více lidí? Nejen, že je legální, dokonce nemusíme chodit daleko, abychom viděli tyhle zločince sedět na důležitých pozicích.

Teď máme tedy tu demokracii a je to všechno super, nebo ne? Nedávno mi v rámci spamu přistál v inboxu krátký a vulgární komix na téma Schwarzenberg a radar v Brdech, věřím, že většina z vás ho také viděla. Není zrovna důležité, co si o radaru myslím já, ale důležitý je závěr, který z toho vyplývá. Není demokracie stejně pošetilý idealismus, stejná utopie jako funkční komunismus? Jako vždycky si půjčím slova někoho, kdo takovou myšlenku dokáže zformulovat a vyjádřit mnohem lépe než já.

O demokracii

Citát Winstona Churchilla o demokracii jakožto velmi nedokonalém zřízení, které je ovšem nejlepší že všech možných, je notoricky známý. Zajímalo by mě ovšem, co by velký Winston říkal, kdyby žil dejme tomu v antickém Řecku. Konkrétně, zda by hovořil o otrokářském řádu jakožto o velmi nedokonalém, avšak pořád ješte tom nejlepším, co se nabízí. Pravděpodobně ano. Když začínal internet, objevila se kdesi v tisku anketa, v níž se novináři ptali mnohých významných vědců a myslitelů, co tento fenomén přinese. Vetšina respondentů předkládala nejrůznější odvážné vize, pouze jeden odpověděl: “Jak to mám sakra vědět?” Osobně to považuji za zdaleka nejinteligentnejší reakci že všech. Protože, jak říkají Čínané: “Předvídat je těžké, zvláště budoucnost.” A je velmi moudré si uvědomit, že naše názory, postoje i představy jsou pevně zakotveny v době, kdy vznikají. To, že se někdy někdo trefí a ex-post je prohlášen za velkého vizionáře je jen potvrzením toho, co ví každý sázkař: dřív nebo později někdo ten jackpot vyhraje.

Proto bychom možná i o té demokracii mohli uvažovat z hlediska dočasnosti. To, že po dlouhou dobu představovala vrchol společenského uspořádání přece neznamená, že tak tomu bude navěky. Jistě, vůči feudalismu či už zmiňovanému otrokářství je demokracie u kormidla relativně krátkou dobu, ale svět se dnes zrychluje tak, že to, co dříve trvalo staletí, dnes proběhne v horizontu několika let.

Abych nebyla osočena, že volám po návratu totalitních režimů, ráda bych použila jako argument druhý nejdůležitejší atribut současné tržní společnosti, a tím je soukromé vlastnictví. Představte si, že nejen stát, ale i soukromé firmy by byly řízeny demokraticky. BilI Gates dává hlasovat, zda ten systém pro IBM napsat, nebo ne. Michael Dell vypisuje referendum, jestli se v příštím kvartálu orientovat na servery, či na pracovní stanice. Larry Ellison… ne, to si nedovedu představit…

Takže v privátním sektoru, který notabene představuje hlavní nosný pilíř demokratického uspořádání, nám ta demokracie trochu pokulhává a milovník čisté logiky má vážný problém.

Pomineme teď fakt, že milovník čisté logiky bude mít celý život plný problémů, a odpovězme si na otázku: Nepřijde ješte po demokracii nejaký další, vyšší stupeň? Přiznám se, že by mě kladná odpověď docela potešila…

Jarmila Frejtichová
šéfredaktorka Business Worldu