Zatímco Locka trápí aspartam nebo nám kazí naši prima ponurou atmosféru nejakými dobrotami, já mám trochu jiné starosti. Na jakém jsem to serveru? Když jsem v administračním rozhraní, vidím seznam nejnovějších postů na wordpress.com. Čím to, že převážná většina se jich zabývá rasovou nebo nacionalistickou problematikou? Doufám, že jsem pro hostování nevybral nějaké doupě moderního fašismu, kam se do virtuálního světa utíkají schovat tihle lidé a že jen nějaký algoritmus podle relevantnosti vybírá tematicky podobné blogy. Doufám.

Ale opravdu, vážně už mě unavuje to, jak často mi lidé nadávají do fašistů nebo nacistů jen proto, že si dovolím mluvit proti multikulturalismu nebo proti imigraci z Afriky nebo Středního východu. Copak chci někoho střílet nebo posílat do plynu? Vždyť já rád jedu do jejich zemí na dovolenou, ani nemám nic proti když oni jezdí za námi do Evropy. Ale proto přece nemusím souhlasit s tím, aby se sem stěhovali, přinášeli sem svou kulturu a stavěli mi za domem své mešity. Já prostě vídím naše civilizace jako neslučitelné a nejsem sám, což oni dokazují tím, že sem nepřicházejí žít jako Evropané, ale přináší si sebou to své, náboženství, pravidla a teď už vlastně i zákony.

Jak se stalo, že menšiny mají takovou moc? Nebylo to tak, že by pronikli do mocenské struktury a vzali nám náš svět. Ne, ve skutečnosti jsme jim ho dali sami. Naši politici, evropští politici jim ustupují, dávají jim čím dál vetší výhody a tím i moc. Evropané, to čemu říkáme bílá rasa (myšleno bez jakéhokoli rasistického podtextu, pouze jako charakteristika skupiny) rezignovala na všechno a vzdala se světa, který vytvořili jejich předkové. Zavázala ho mašlí a pokorně předala nově příchozím, komukoli, kdo měl zájem. Proč? Protože je stará a unavená, má období své slávy za sebou. Blíží se vymření, aniž by si toho opravdu všímala, kdysi dominantní má nyní méně než desetiprocentní zastoupení na Zemi. A sama rozhodla o tom, že řeči, které tu teď vedu, jsou téměř na hraně zákona a rozhodně daleko za okrajem slušnosti.

A nově příchozí? Na jednu stranu utíkají ze svých zemí, kde jsou sešněrováni k nedýchání učením dávno mrtvého feťáka, na druhou stranu si to břímě islámu táhnou dobrovolně s sebou. Láká je pozlátko světa, kde můžete strávit život pojídáním chipsů, hamburgerů a sledováním nesmyslných a nekonečných tv show, na druhou stranu své kultury se vzdát nechtějí, nedokáží. S nimi přicházejí ti, kteří v našem světě vidí nebezpečí, ti mnohdy právě kvůli odlivu vlastních lidí, nebo prostě jen proto, že jsou dostatečně vyšinutí fanatismem vyhazují do vzduchu vlaky, autobusy a letadla. Plná nás. A přitom právě v našich ulicích se míchá tato výbušná kulturní směs, ne v jejich. Ty jejich obsahují životu nebezpečnou dávku špíny, kterou na lidskou duši nanáší islám.

Docela náhodou jsem dnes přeběhl přes video, které mě i přes nechuť k tradiční elektronické hudbě svým způsobem zaujalo. Považuji za důkaz nadčasovosti díla Samuela Barbera, že i přes elektronickou kastraci lze rozpoznat hlavní motiv a co víc, i v téhle podobě dokáže oslovit. Někdo by určitě namítl, že miliony fanoušků mixéra (DJe?) mluví o kvalitě remaku, ale měl bych jistou pochybnost; tuším že to obvyklé extatické zmítání se dá provozovat za téměř libovolné zvukové kulisy. S vyjímkou originálního podaní Adagia.

Obvykle limonádu nepiju, život ve Spojeném Království mě rozmazlil a dávám přednost smoothie nebo juice, ale před nějakým časem jsem na ni měl chuť. Vzpoměl jsem si, že Fanta mi kdysi vcelku chutnala a vydal jsem se tedy navštívit svého přátelského souseda Pákistánce. Má ruka se přepečlivě, obloukem vyhnula všem plechovkám označeným Fanta Light, Fanta Zero nebo Fanta Diet a vítězoslavně se z lednice vynořila třímající obyčejně oranžovou plechovkou s prostým nápisem Fanta. Plechovky se všemi uvedenými dodatky na mě totiž působí asi stejně lákavě, jako na průměrného Američana představa dovolené v Iráku. Zaplatil jsem mrzký peníz tomu prodavači moderních jedů, vychovaně poděkoval a vydal se na cestu domů.

Už první lok z plechovky po cestě mnou otřásl. Plastová limonáda? Plastové potraviny je moje lichotivé označení pro věci obohacené E951 (hezky česky Aspartylfenylalaninmethylester/acetylsulfam K – aspartam), nebo různými označeními jako diet nebo light. Opatrně jsem se napil znovu – stejný výsledek. Nevěřícně jsem potřásl hlavou. Už z toho musím šílet, říkám si, a cítím to svinstvo všude. Však jsem si přece dal pozor a koupil nedietní verzi. Zaťal jsem zuby (pomyslně) a zhluboka se napil. Ne, tohle nepůjde, to není jenom pocit. Podezřívavě jsem si přemeřil plechovku a moje oči padly na křiklavě zelený nápis hlásající Great taste-Skvělá chuť! (Také už disponujete tou naprostou imunitou vůči všem reklamním upoutávkám, nápisům a symbolům?). Zmocnilo se mě hrozné podezření. Copak Fanta tenhle nápis potřebuje? Horečně otáčím plechovku a pročítám složení. A co myslíte? MĚL HO TAM! Aspartam, ten od teď už všudypřítomný nepřítel.

No řekněte, pokud si myslíte, že váš výrobek bude zákazníkovi chutnat, je třeba to na něj napsat? Vždyť ho přeci ochutná, tak se to dozví. Ale co když je to hnus, co udělám? Už vím, přece na něj napíšu, že chutná skvěle, chyba pak bude jasně na straně konzumenta! Obal jasně říká, že uvnitř je dobrota, nechte si seřídit chuťové buňky, člověče!

Podívejme se, co nám o chemikálii, klamající naše chuťové pohárky vjemem připomínajícím cukr prozradí tetička wiki:

Jeho zdravotní nezávadnost je předmětem sporů…Aspartam se totiž při teplotách okolo 40 °C rozpadne na výchozí složky, tím ztratí svou sladkou chuť a tyto látky můžou být i toxické (methanol-formaldehyd)…Americký kontrolní úřad sice povolil slazení aspartamem, zároveň ale zdokumentoval 92 škodlivých příznaků při jeho časté konzumaci. Mezi jinými uvádí otupělost, bolesti hlavy, únavu, závratě, bolesti žaludku, bušení srdce, zvyšování hmotnosti, podrážděnost, úzkost, ztráty paměti, halucinace, vyrážky, záchvaty, slepotu, hučení v uších, deprese, ztrátu sluchu, křeče, ztrátu chuti, nespavost, slabost…

…a navíc odporně chutná. Už se tedy nemůžeme spolehnout ani na obal, stará pravidla neplatí a nová zase posouvají hranice o kus dál. Můj hluboký respekt neznámému autorovi povídky Rodinné tajemství. Až si tedy příště koupíte Fantu, raději ani nezkoumejte kolonku složení, možná byste zaváhali. Chcete snad žít věčně?

Zjistil jsem, že Čechy jsou jedním z nejsvobodnějších států v Evropě. Kde jinde by dnes mohly vycházet knihy s názvy jako: Do posledního negra či Dead or white. Nejen já jsem na obzoru tušil parádní rasové bouře.

-Jiří Kulhánek, Vládci strachu

Překvapil vás úvod? V minulém článku jsem zmínil Turnerovy deníky. Jaké teprve bylo moje překvapení, když jsem vzápětí dostal mail se skutečně nečekaným odkazem. Někteří z vás ode mě už před lety dostali kopii, tak pokud se vám tohle zábavné, ale současně i poučné čtení opravdu líbilo, máte možnost utratit 350,- za tištěnou verzi. Ale to byste asi museli být opravdu fašouni.:-) Nu, jak vidno, správný podnikatelský záměr je dnes to, co se počítá a až se to přežene, pan Jirotka bude vesele počítat vydělané fufníky.

Náhodou jsem potkal zmínku o tom, že policie se chystá prošetřovat jakýsi web www.chceteje.cz. Určitě o tom víte víc než já, mě třeba museli upozornit, že byl vytvořen jako reakce na probíhající kampaň www.chceteho.cz. Nedalo mi to, a na obě kampaně jsem se pokusil podívat co možná nejzdrženlivěji. Nešlo to.

Protiimigračně zaměřená chceteje okopírovala design webu už běžící chceteho (Ty názvy dávají smysl, ale pište o tom článek. Budu jim tedy říkat Antici a Multi.) a nahradila články a média vlastním obsahem. Multikulturisté používají nadsazenou formu,  ve které zesměšnují členy ultrapravicových hnutí, což je vcelku pochopitelné, protože to je jediná forma, která osloví takové, kteří si na diskutovanou problematiku doposud nedokázali udělat vlastní názor. A ti pak stejně “přepnou zpět na Novu” a zase to všechno pustí z hlavy. Oproti tomu obsah Antiků působí o něco serióznějším dojmem, snažili se posbírat spíše realné údaje a reportáže, takže si od nich docela nečekaně odnesete více. Asi první, čeho si všimnete je to, že obě kampaně se vlastně zabývají dvěma odlišnými tématy, která spolu jen částečně souvisí. Zatímco Multici informují o nebezpečích, která pro moderní civilizaci představují ultrapravicová hnutí, Antici se snaží přitáhnout pozornost k problematice imigrace. Cituji přímo autory kampaně:

Jsme nezávislá skupina mladých lidí, kteří se nemohou koukat na rozmáhající se virus hlouposti a politické korektnosti. Nejsme členy žádné politické strany, kloníme se však spíše ke konzervativně-liberálním hodnotám pravice. Naprosto odmítáme politickou korektnost, kterou považujeme za nástroj cenzury a odmítáme se přizpůsobovat tvrzením, že “o imigraci a jejích negativech se ve slušné společnosti nemluví.”

Než samotná home page stojí ale za pozornost spíše knihovna multimédií, která na rozdíl od stejné sekce u Multiků opravdu obsahuje informačně hodnotný obsah. Z něho vám můžu jako zajímavé rozhodně doporučit následující: Diskuzi o bití žen v katarské tv, protestující muslimy pred Dánskou ambasádou nebo dokument České televize Já, muslim. Jediný ústupek jinak vážnému tónu webu je “cover” America od Rammstein, pojmenovaná Arabia. Až si po tom všem budete chtít oddechnout, určitě si ji pusťte. Pokud ale chcete vidět z celé kampaně jen jednu jedinou věc, rozhodně by to měl být protestní klip neznámého autora jménem Wake up, Europe.

A co si o tom myslím já? Jestli nechcete jednou vidět svět takový, jaký jsem ho viděl já…Jestli nechcete, aby v tom světě vyrostly vaše děti…Řekl bych jděte a křičte, ‘Ne, nechceme je’. Jenže vy stejně jako já také víte, jak to skončí. Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že žijete v Turnerových denících. A co potom? V lepším případě vaše děti nepůjdou na vysokou, protože někdo si bude pamatovat, že jejich rodiče křičeli ‘Nechceme’.